Když se z normálně celkem dost mohoucí maminky najednou stane napůl nemohoucí, dostanou se ostatní obyvatelé domácnosti k činnostem, které je obvykle docela míjí. Tak třeba ta moje maminka peče chleba. Abych byla přesná, peče ten nejlepší kváskový chleba, co znám. Ale tak přece nebudeme o hladu jen proto, že má maminka jednu ruku nepoužitelnou, že jo. Nastoupila jsem tedy do pozoru a pod jejím dohledem se chopila přípravy. K tomu, aby vykynul krásný velký bochník chleba, toho není zapotřebí moc. Stačí docela malé množství kvásku, který maminka schovává v krabičce v lednici. Dvě lžíce. Dvě lžíce docela nenápadné šedé hmoty, která mouku a vodu promění v něco rostoucího a živého. 8 hodin pracuje a nakonec prostoupí ingredience takovým způsobem, že se stane jejich podstatou. Vznikne kvásek nový, čerstvý a opět schopný darovat život a podporovat růst. Nebýt těch dvou lžic nenápadné hmoty, zůstala by mouka moukou a voda vodou. Nic jiného by z nich nevzniklo.
Možná vám budu připadat infantilní, ale prostě mi to připadá jako zázrak. Promíchávám všechny ingredience, aby se propojily a při tom přemýšlím, čím se vlastně živím já. Čemu dovoluji, aby ve mně rostlo, žilo a množilo se? Co je ta hlavní ingredience, která ve mně probouzí život?
A tak si míchám, přemýšlím a modlím se. Modlím se, abych nebyla jen snůška ingrediencí, ale aby to ve mně žilo.
