Slzy

22.10.2017 19:45

To ráno bylo deštivé a pochmurné. Ještě trochu ospalá jsem stála na okraji silnice a čekala, až na přechodu pro chodce blikne zelená. Zpod kapuce padl můj zrak na bilboard vyvěšený na protější straně cesty. Nevím, čeho se reklama týkala, každopádně slogan zněl: 

"Chlapi nepláčou."

Rázem jsem se v myšlenkách přenesla o necelé dva měsíce zpět, kdyjsem v  jednom víkendu byla hostem hned na dvou svatbách. Není pár, kterému bych to štěstí nepřála. Za tyhle dva jsem byla ale tak nějak víc ráda. Jsou to moje srdcovky :). Každá svatba byla jiná. Na jiných místech naší vlasti, v jiném stylu, s jinou skladbou hostů, květin a barev. Minimálně jednu věc měly ale společnou. 

Máte rádi pohled na nevěstu? Já si ho užívám! Při svatebním pochodu patří vrchol skladby zpravidla právě nevěstě. Musím ale říct, že když se objeví v uličce, pokochám se pohledem na ni a téměř automaticky obrátím zrak na ženicha čekajícího u oltáře. Dívám se na něj, dokud nevěsta nepřijde až k němu. Fascinuje mě, co vidím. Jeho oči jsou na ni doslova přilepeny. Jako by pro něj v tu chvíli nic důležitějšího ve vesmíru neexistovalo. Jako by nemohl uvěřit, že ta nejúžasnější holka na světě si ho vybrala a za pár chvil bude jeho ženou. 

U těchto ženichů jsem viděla ještě něco. Slzy. Ano, slzy dojetí jsou na takových událostech celkem běžné. Ale ty ženichovy pro mě mají tak nějak hlubší rozměr. Nejsou projevem slabosti. Já osobně se před nimi skláním. Líbí se mi, když je chlap ochoten ukázat i svou zranitelnost, oddanost a dojetí. V mých očích jsou to slzy, za které by se žádný chlap neměl stydět.