Máte vyžehleno?

01.10.2017 19:22

Bylo sobotní ráno. Ještě za tmy jsme vyráželi z domova, abychom dopravili mou drahou ségru na letiště do Krakowa. Byla mi zima. Nejraději bych se viděla v posteli, následně se v klidu a pohodě vypravila do mého rodného sboru, kam mě to hodně táhlo. 

Cestou jsem začala štěkat. Umím to dobře a pyšná na to nejsem. Našla jsem dost důvodů. Navigace nefungovala, jak měla, byla mi zima, měla jsem hlad. Když jsem se po notné chvíli v autě zahřála, sundala jsem ze sebe kabát, do něhož jsem byla zababušená. Tento počin odhalil, že jsem si cestou pokrčila šaty, které jsem měla na sobě, a s nimiž jsem se předešlý večer dosti nažehlila. Začala jsem na toto téma opět dost notně brblat. Jako zadrhnutá deska jsem se vracela k pokrčeným šatům, které jsem chtěla mít v pořádku a ne dorazit do sboru sežmoulaná jako žvýkačka. 

Jak jsem si tak brblala pod fousy a otravovala tím své okolí, nejvíce tedy Anetku za volantem, jelikož tatínek pochrupoval na zadním sedadle, najednou jsem si uvědomila krutou realitu. Nejsou to šaty, které potřebují vyžehlit. Je to moje srdce. Můj charakter potřebuje dotek Boží žehličky, která by vyhladila všechny záhyby a sklady. Anetka mi odpustila. Bylo mi ale líto, že je co odpouštět. Místo abychom si vychutnaly pohled na nádherný východ slunce, který se nám cestou naskýtal, místo abychom si užily poslední společné chvilky, než se zase odlepí od země a odletí na druhý konec Evropy, otravovala jsem ji svým chováním. 

Díky Bohu za Jeho žehličku, která funguje mnohem lépe než dohromady všechny, které znám. Tahle žehlírna má navíc otevřeno 24/7, její služby jsou zdarma a výsledek je zaručen ;).