Jede jede mašinka

Jezdit městskou hromadnou dopravou je časoúsporné, když se zadaří, tak i pohodlné a někdy dokonce i zábavné. Fičela jsem si to takhle jednou stodevadesáttrojkou a přes obvyklý autobusový ruch jsem postřehla, o čem se svěřuje malá holčička své (předpokládám) babičce. Dovolila jsem si rozhovoru naslouchat, pobavit se jím a sepsat ho.

"Babi, víš, jak je ta písnička - Jede jede mašinka, kouří se jí z komínka, jede jede do dáli, veze samý vožralý?"

"No, vím." odpoví babička. 

"Tak já jsem ji předělala. Poslouchej: Jede jede mašinka, kouří se jí z komínka, jede jede do dáli, veze dětem spoďáry."

Kromě mě se začalo chichotat i pár lidí kolem. Dívenka měla v záloze ještě pár variant. Kromě spoďárů vezla dětem např. beďary. 

No jo, přejme si, přejme dětem. A přejme jim, že si přejí :).