Tváře

Jak trávíte nedělní dopoledne? Výletem do přírody? Poleháváním v posteli? Prací? Pokud  nejste doktor nebo zdravotní sestra, asi netrávíte běžné nedělní dopoledne v nemocnici, že? Já taky ne. Ovšem jednou v neděli mi potřeba blízké osoby zkřížila plány. Místo výšlapu na TO moje oblíbené místo v lese jsem vezla dědečka na pohotovost.
   Zatímco byl v ordinaci, já seděla na chodbě na lavičce. Pro pozorování okolí jsem měla dost času (a taky výhodnou pozorovací pozici). Blízko mého stanoviště se nacházely dveře vedoucí na porodní oddělení. Po nějaké době mého vysedávání na oné chodbě se otevřely dveře nedalekého výtahu a vyšel z něj mladý muž. V rukou nesl malou dětskou autosedačku (možná bych spíš řekla autoležačku vzhledem k tomu, v jaké poloze se v ní dítě nachází), tzv. vajíčko. Ráda čtu v lidských tvářích. Když jsem se podívala do té jeho, nebyla jsem si úplně jistá, co vidím. Bylo to nadšení, nejistota, radost, napětí? Neptejte se - nevím. Muž vešel na porodní oddělení a ztratil se mi z dohledu.
   Moje pozornost připadla ženě, kterou na chodbu přivezl nemocniční zřízenec. Chvíli tam sama seděla na kolečkovém nemocničním křesílku, načež za ní přišel její manžel. Žena měla za sebou předoperační vyšetření. Na rozdíl od tváře mladého muže mířícího na porodní oddělení byla její tvář celkem čitelná. Byl v ní strach, možná až úzkost a zděšení. Ve slovech ke svému manželovi to vše vyjádřila. Co když se operace nepodaří? Co když se neprobudí? Co mohl, zodpověděl lékař, který za ní na chodbu přišel. 
   Co bylo dál, nevím. Dědeček vyšel z ordinace a společně jsme zamířili k východu. Nepřestala jsem ale na ty dvě lidské tváře a situace myslet. Co bude cítit ten mladý muž, až si poveze domů svou ženu a to nejkrásnější dítě na světě? Co bude prožívat žena, až ji povezou na operační sál? Netuším, mohu se jen domnívat. Ani v jedné situaci jsem nebyla. Jedno ale vím. Ať mě potká cokoli, ať budu vystavena jakékoli nejistotě a nebudu vědět, jak to dopadne a zda obstojím, jsem nesmírně vděčná za jistotu, že mě v tom Bůh nikdy nenechá samotnou a projdeme tím úsekem mého života společně.