Tři oříšky pro Esterku

Během dovolené se jeden den rozhodl, že bude deštivý. Ráno z těžkých mraků začalo pršet a dešťové provazy padaly k zemi v podstatě celé dopoledne. Nevadilo mi to. Za posledních pár dnů mám nějaké ty kilometry v nohách, takže jsem si tuhle nucenou pauzu ráda dopřála. Ani kočce Micce se ven nechtělo. Našla si mě a dožadovala se svého (podle ní) zaslouženého drbání. Chvíli po poledni déšť ustal. Když jsem si toho všimla, vysvětlila jsem Micce, že s jejím rozvalováním se na mém klíně je konec, načež jsem popadla boty a bundu a vyrazila jsem do lesa.

Prošla jsem svá oblíbená nejbližší místečka a pod lesem u křížku jsem zvažovala, kudy jít. Rovnou domů, nebo oklikou? Samozřejmě vyhrála ta delší cesta. Jak jsem si tak štrádovala po vrstevnici, málem jsem svými pohorkami rozmašírovala tři oříšky, které na cestu spadly z opodál stojícího lískového keře. Pousmála jsem se, zvedla je a šla dál. Chvíli jsem si s nimi pohrávala, zkoumala je a pak jsem je šoupla do kapsy, aby se mi náhodou neztratily. Sejde z očí, sejde z mysli - to v tomto případě neplatí. Myslela jsem na ně pořád. A od nich neměly mé myšlenky daleko k Popelce a následně k princi.

Tyhle oříšky, které jsem našla, nevypadaly nijak kouzelně. Ani já si nepřipadala kouzleně či výjimečně. Rozcuchaná, zababušená do bundy a plandavých kalhot. Tváře umouněné od popela mám někdy u táboráku, nebo když se vydám do kotelny a přikládám. Kloboukem s peřím, lukem a kamizolou nedisponuji. Šaty s vlečkou, stříbrem vyšívané - ani ty v mém šatníku nenajdete. Popelka všechno tohle měla právě z těch oříšků. Jak jsem si ale šla lesem a držela tři skutečné oříšky v ruce, uvažovala jsem, co ji vlastně nakonec dělalo princeznou? Podle mě to byla pozornost jejího prince. To, že ji právě princ považoval za (svou) princeznu, z ní tu princeznu nakonec udělalo.

S těmito myšlenkovými pochody a třemi nekouzelnými oříšky v kapse jsem dopochodovala až domů, do kouzelného domova, mně drahého. Micka si zase brzy nárokovala dávku drbání a mezitím, co se točila na mém klíně, já pořád přemýšlela. Třeba jednou pro někoho budu princeznou. Já, obyčejná holka se šrámy na duši i na těle. Kdo ví. 

Každopádně gratuluji každé Popelce, ze které se díky jejímu princi stala princezna :).