Strach

18.06.2014 06:36

Byl krásný slunečný den. Rozhodla jsem se, že provětrám nejen sebe, ale i našeho stárnoucího pejska. V lese vždycky ožije jako mladík. Navíc jsem měla určitý cíl cesty a to je hned něco jiného, když nejdete jen tak na prázdno a bez cíle. Před několika dny jsem totiž pod úpatím blízkého kopce objevila bohatý šeříkový keř. Jelikož miluju, když si domov můžu vyzdobit květinami ať už v květináči nebo váze, uvítala jsem větvičky rozkvetlého šeříku jako příhodnou dekoraci pro můj domov.  Milý čtenáři, na chvíli se zastav, zavři oči a pořádně se nadechni. Představ si tu intenzivní sytou květinovou vůni šeříku. Nevím jak tobě, ale mně to vykouzlí úsměv na tváři =).

Vyšli jsme po kamenité lesní cestě a dostali jsme se na úzký chodníček mezi chatami. Ben musí jít vždy vepředu. Cítí se jako vůdce, ačkoli se průběžně stejně otáčí , jestli jsem náhodou někde neuhnula a neztratila se mu. Nikoho z vás asi nepřekvapí, že na lesním chodníčku se válejí větvičky. Ani lesní zvíře by vás překvapit nemělo. Jenže co když v lese narazíte na svou noční můru?

Jak si to Ben štráduje, je mu jedno, kam šlape. Nebyla to větvička. Byl to dospělý lesklý had. Slepýš. Není jedovatý. Na to ale v tu chvíli nemyslíte. Viděla jsem, jak ho ledabyle Ben přešel. Když jsem na něj ovšem málem stoupla já, myslela jsem, že vyletím z kůže! Omlouvám se všem, kteří jste můj panický řev slyšeli a vyhodnotili ho jako běsnění divé zvěře. V tu chvíli mi přišlo spíš vhod, že je Ben hluchý. Jsem si skoro jistá, že by mě měl za blázna. Hada moje představení nijak nevyvedlo z míry. Zavlnil se a líně se odplazil do houští.

Když jsem se na zpáteční cestě přibližovala k onomu místu, nedívala jsem se napravo ani nalevo, ale úzkostně jsem zírala pod nohy. Zkoumala jsem každou větvičku, jestli se náhodou nezaleskne a nebude mě chtít sežrat. Nechala jsem si ujít krásný výhled, les okolo, i zarostlou zahradu staré chaty.

V životě nás předčasný strach může připravit o mnohem víc. O možné zážitky, dobrodružství i objevování, čeho jsme schopni dosáhnout. Strach je jako ruční brzda. Má svůj význam a není tu jen tak pro nic za nic. Jenže jet se zataženou ruční brzdou není zrovna efektivní a daleko se nedostanete. Tak se odbrzděte a jeďte ;).