20.04.2014 16:36
V poslední době na mě ze všech stran křičí vyjádření týkající se té bílé nadílky za oknem. Na facebooku se nějakým způsobem dotýká sněhu každý druhý status. Za normálních okolností bych se asi nepřidala. Nevidím důvod, proč by vás mělo zajímat, že za mým oknem zrovna spadla vločka. Ale zjišťuji, že Bůh i v maličkostech a zdánlivých samozřejmostech ukazuje skryté významy.
Na velikonoční pondělí jsme se s několika přáteli rozhodli jít sáňkovat. (Hmm, už dlouho jsem v jedné větě nepoužila najednou slova „velikonoce“ a „sáňkovat“…) Kopec, na kterém bydlím, začal ale během dne tát. Naštěstí Beskydy nabízejí více kopcovitého terénu, než je ten před naším domkem. Vydali jsme se tedy hledat svah, který by na sobě nesl poctivou vrstvu sněhu. Takový kopec, který by nám nabídnul požadovanou zábavu a ten skvělý pocit, když se řítíte dolů, vítr vás šlehá do tváří a do očí padá sníh, takže nic nevidíte, ale smějete se na celé kolo.Vybrali jsme si starou nepoužívanou sjezdovku. Svah je to značně prudký a tudíž nabízející pro ten okamžik dostatečnou porci adrenalinu. 
Když jsme se k němu přes všechny útrapy dostali, nabídnul se nám jednak dechberoucí výhled a jednak pohled na lidskou nohou netknutou sjezdovku pokrytou vrstvou sněhu. To bude fičák! Sedli jsme na sáně, odrazili se nohama a…! Stáli. Zabořeni do vrstvy sněhu jsme zůstali zaseklí. Řeknu vám, dalo to značně zabrat, než jsme se kousek pohnuli! O nějakém sjíždění kopce na saních nemohla být z počátku opravdu řeč. Bylo třeba nejdříve prošlapat a prohrnout si cestičku. Postupem času bylo stále snažší posunout se bez jakékoli cizí pomoci na saních směrem dolů.
Možná si teď, milý čtenáři, říkáš, jakou v tom hledám symboliku?! Docela jednoduchou. Podělím se o ni s Tebou. Vždyť je to jako v životě. Cestu před sebou si musíme prošlapat sami. Pokud nejsme ochotni vynaložit snahu, pokud nejsme ochotni obětovat pár kapek potu a promočené oblečení od brodění se ve sněhu, nemůžeme čekat kýženou zábavu. Pokud nejsme ochotni vynaložit čas a úsilí, co čekáme?!