Máte rádi hudbu? Já ano. A moc. Hudba pomáhá dotvářet atmosféru, vyvolat emoce a dovede toho mnohem víc, ale to Ti, milý čtenáři, vykládat nebudu. To přece víš.
Od pěti let jsem chodila do hudebky na housle. Víc tedy s nechutí než s chutí, ovšem dnes jsem svým rodičům vděčná za to, že mě k tomu futrálu přes mou nechuť dostrkali. Moje učitelka projevila dobrou snahu a ze svých žáků dala dohromady houslový orchestr. Hrálo se všechno možné. Každý kousek měl něco do sebe a skrýval v sobě velkou sílu.
Nevím proč, ale na okamžik mnou proběhla vlna zklamání, když jsem byla přiřazena do "druhých houslí". K houslistům v prvních houslích jsem vzhlížela. Hrát tak jako oni!
Z toho, co náš soubor nacvičil, mi v paměti nejvíce utkvěl Haydnův Mesiáš. Než se ovšem v takovém orchestru dají všichni dohromady, musí všechny hlasy cvičit nejdříve zvlášť. Poslouchat první housle! To jsem si užívala. Když jsme ale hráli my nebo třetí housle, říkala jsem si: "Haydne, kde je v tom nějaká melodie? Co si z tohohle partu mám vzít?"
Všechny mé otázky ale zmizely zodpovězeny, když jsme zahráli všichni dohromady. První, druhé, třetí housle. Najednou ta hudba jakoby dostala úplně nový rozměr a sílu!
Ať už ve vážné hudbě nebo obyčejné folkové písničce, jaká krása je, když kromě prvního hlasu zazní také druhý, třetí, čtvrtý hlas! Jsou snad ty ostatní méně důležité, než první? Vůbec ne. Společně jako celek tvoří totiž tu úžasnou atmosféru. Každý hlas je důležitý. Ať už tedy, milý čtenáři, hraješ v životě jiné než první housle, nezoufej. Poslechni si tu hudbu jako celek. Získáš docela jiný pohled na věc =).