"Je úžasné, jak o dvacet čtyři hodin později vidíme stejnou událost z jiného pohledu." Sydney Smith
Vedu si deník. No, deník je zavádějící termín, jelikož si ho nepíšu denně. Je to spíš takový obdeník :-). Asi před dvěma měsíci jsem se stěhovala z jednoho bytu do druhého. Ze všech krabic mi jedna zůstala nevybalená. Byly v ní knihy a jelikož moje knihovna nedisponuje pro mě potřebnou kapacitou, nechala jsem je zatím tak. Jednu neděli jsem se ale rozhodla knihy protřídit a nějak to v mém pokoji udělat, aby se mi tam všechny vešly. Beru jednu knihu za druhou a najednou v ruce držím deník. Svůj 
starý deník, který jsem si psala před necelým rokem. Celý svět se zastavil a já se začetla. Jako bych poznávala někoho mně zatím neznámého. Začala jsem si vzpomínat na chvíle a pocity, které jsem dávno z paměti vytěsnila. Tolik se toho změnilo. Co bylo v té době pro mě velké dilema, vidím dnes z úplně jiného pohledu. Tehdy nejistá záležitost je vyřešená, rozhodování, které bylo tehdy přede mnou, je teď za mnou. Po čem jsem tehdy toužila, to bych teď, s odstupem času, nechtěla ani za nic.
Čas mnohé věci objasní. Někdy stačí dvacet čtyři hodin, jindy je potřeba tři čtvrtě roku. Sydney Smith má pravdu. Někdy je těch dvacet čtyři hodin potřeba. Je to zvláštní - stejná situace, přitom jiná. Vlastně ne jiná. Situace zůstává, co se mění, je náš pohled.
Někdy takovou lekci v podobě časového odstupu potřebujeme. Buďme ochotni si počkat a podívat se na svět z jiného úhlu. Bude to sice den poté, ale třeba objevíme, co nám včera uniklo ;-).