Bude to dobré

Není každý den posvícení. Některé dny mají k posvícení asi tak daleko jako severní pól k jižnímu. A tohle byl jeden z nich. Vlastně se nic tak zásadního nestalo. Ale i přesto. Když se den překlopil ke svému konci, cítila jsem se jako zpráskaný pes. Ještě skočit nakoupit to nejnutnější a pak šupem domů!

Vešla jsem do suterénu kancelářského komplexu, kde se nachází několik obchodů. Tou dobou se tam už moc lidí nepohybovalo. Před útokem na potraviny jsem zamířila do drogerie. Procházela jsem kolem vylidněného bistra, před kterým postával tamější číšník. Když jsem ho míjela, zavrtaná ve svých myšlenkách jsem najednou postřehla, že ke mně mluví. Neřekl mi nic obsáhlého či převratného. Alespoň ne na první pohled. 

"Slečno, to bude dobré."

Překvapená jsem nemohla jinak, než se na něj usmát. Mé nohy nesly dál nejen mě, ale i onu větu. V duchu i navenek jsem se usmívala. Vždyť má pravdu. Bude to dobré. Nakonec bude všechno dobré. A pokud to není dobré, není to ještě konec.